V aktuálním redakčním NORDIC Skitestu 2019–20 se v kategorii nemazacích běžeckých lyží účastní Peltonen v pánské i dámské kategorii modelem Peltonen Nanogrip Facile, jediným nanogripovým produktem v letošní kolekci značky.

Co je Nanogrip

Finská značka Peltonen přišla jako první na světě se zcela novou strukturou nemazacích běžek, které nevyužívají mohérových pásů ani šupin, ale nanotechnologie ve formě syntetického roztoku, jenž je napouštěn do skluznic už v továrně při výrobě lyží a kombinuje vlastnosti odrazových i skluzných vosků. Vrstvou Nanogrip je penetrována celá délka skluznice lyže, tedy nejen oblast mazací komory, nýbrž i skluzné plochy. Právě ošetření celé délky lyže s sebou přináší mírné zhoršení skluzových vlastností, které dle výrobce činí asi 10 % ve srovnání s optimálně připravenými (namazanými) běžkami. Dominující výhodou Nanogripu je jeho univerzálnost; tyto lyže fungují solidně v plusových i mínusových teplotách.

Pro dosažení optimálních jízdních vlastností je třeba tento model Peltonenů jednorázově úvodně rozjet, jelikož jakési finální samobroušení skluznice Nanogrip probíhá přímo na sněhu. Během počátečních cca 10 km jejich první jízdy tedy běžky mohou (avšak nemusí) mírně podkluzovat v odrazu a/nebo mít tupější skluz; vše v závislosti na typu sněhu, na nějž lyže prvně postavíte. To samozřejmě platí jen, než se skluznice tzv. zajedou – v následujících vyjížďkách pak lyže hned od prvních metrů fungují, jak mají. Své vlastnosti si skluznice následně udrží po celou životnost lyže, jen s narůstajícím počtem kilometrů mění postupně svou barvu skluznicového materiálu z původně prošedivělé na černou (bez vlivu na samotnou skluznost). Tato změna barevnosti se začíná nejprve objevovat na skluzných částech lyže.

 Nemazat!

Lyže s technologií Nanogrip se – doslova! – nesmí mazat skluznými ani stoupacími vosky; jsou tedy zcela nenáročné na údržbu. Jedinou péčí, kterou skluznice občas vyžaduje, je očištění některým ze šetrných smývačů stoupacích vosků. Za problematických teplotních a povětrnostních podmínek kolem nuly a sněžení výrobce doporučuje lyži ošetřit speciálním tekutým voskem proti namrzání (např. Holmenkol No Wax Anti Ice). Výhodou tohoto typu přípravků je, že zároveň fungují jako skluzné vosky, takže lyžím současně zlepší skluz.

Kdy tekutý vosk aplikovat a kdy ne, je věcí uživatelova praktického úsudku. Mezi lyžaři jde o typickou, vlastními cestami se vyvíjející zkušenostní evoluci; sám si pamatuju, jak před deseti lety přivezl tehdejší promotér Peltonenu Ivan Masařík na náš krušnohorský NORDIC Skitest 2009 Nanogripy coby horkou novinku přímo z letiště, z čerstvého továrního karga z Finska. Šlo o první ročník dané technologie na evropském trhu, obestřený v té době řadou nejasností; jednou z tajemných instrukcí byla nutnost rozjet povrch lyží nám neznámým počtem kilometrů, aby začaly solidně fungovat. Vybavuju si, že spíš než jejich omezená skluznost nás tehdy zaskočila fatální lepivost na čerstvém sněhu, již jsme na radu servisující legendy Honzy Weisshäutela st. spontánně řešili běžným tekutým parafínem, nemajíce žádný jiný přípravek ani nápad.

Svízel: sněžení nad nulou

Vybaven touto empirickou zkušeností (do níž patří i navazující dekáda nahodilého používání následujících generací Peltonenů), rozhodl jsem se v úvodní části našeho skitestu naše nanoskluznicové modely za žádných podmínek ničím nenamazat, vždy nechávat skluznice suché a vystavit je tak jejich prvoplánově proklamovaným podmínkám, kvůli nimž si je může řada zejména laických zákazníků chtít pořizovat. S tím, že ošetřovat je začneme (po celé jejich délce, jelikož nanoskluznice reaguje na sníh od špičky až k patce) v pozdější části sezóny a budeme si všímat pocitových rozdílů v chování lyží – zejména, jak protinámrazový nástřik ovlivňuje odraz (že zajistí solidní skluz, je bernou mincí).

Soudobá generace Nanogripu uspokojivě funguje hned, jak je položíte na sníh; deklarovanou nájezdovou dobu jsme shledali (pocitově) prakticky nulovou – přinejmenším v případě odrazu; ve skluzu se mohou postupem času, jak zprvu šedá nanoskluznice zčerná, víc a víc rozjíždět, já ani moje testérská kolegyně jsme však významný pocitový rozdíl nezaznamenali. (Podotýkám, že naše hodnocení je v tomto ohledu exkluzivně poplatné typu sněhu, na nějž jsme lyže prvně položili.)

Nezanedbatelný problém umí nastat, když padá čerstvý mokrý sníh v teplotách kolem nuly a nad ní – v ten okamžik se lyže mohou začít lepit po celé délce skluznice a stanou se pro rekreačního lyžaře vybaveného omezenou mírou tolerance de facto nepoužitelnými. Tuto zkušenost jsme udělali opakovaně při různých typech nového sněžení – sice s odlišnými, vždy ale víc či míň problematickými výsledky. Co s tím vším?

Vozte Anti Ice

Zejména z důvodu výše zmíněné situace nového sněžení (jež může lyžaře překvapit zcela kdykoli) považuju za nutnost dát na dobře míněné doporučení výrobce a mít při sobě malé balení tekutého protinámrazového vosku, který potíž lepícího se nového sněhu na suchou, nemastnou skluznici uspokojivě řeší. Osobně mnohokrát vyzkoušeno a prověřeno vzápětí odlyžovanými kilometry; shodnou zkušenost zaznamenávám od dalších lyžařů na nanogripových Peltonenech.

Stejný přípravek vám umožní pokračovat v lyžování i v jakýchkoli jiných klimatických podmínkách, když nechtěně projedete lyžemi (obvykle špatně či vůbec viditelnou) protátou kaluží vody – v tu chvíli se obvykle na dlouhé minuty pokusů o jízdu (v závislosti na teplotě a struktuře sněhu) nezbavíte fatálního namrzání skluznice a během chvilky tlusté vrstvy ledu pod celou stoupací komorou, kterou už nerozjedete. Tekutý Anti Ice tento problém hned a uspokojivě řeší a doslova zachraňuje lyžařům jejich vyjížďku.

V jiných podmínkách než kolem nuly, včetně nového sněžení za minusových teplot, se nám ve skitestu neošetřené nanoskluznice chovaly nelepivě a jely i odrážely solidně.

V testu

Jízdní vlastnosti Nanogripů jsme v průběhu celé uplynulé sezóny přímo porovnávali na řadě druhů sněhu se skinovými modely konkurenčních značek, šupinovými lyžemi i na konkrétní podmínky na míru namazanými hladkými závodními lyžemi – a podrobili je tak nemilosrdnému, lze namítnout až nefér soudu. Jak z něj vyšly, či přesněji – jelikož se jedná o pokračující test napříč sezónami – jak z něj dosud vycházejí?

Raději měkké

Ve vysoké vlhkosti při namrzajícím povrchu ve stoupáních jsem zaznamenal jejich tendenci podkluzovat při důraznějším odrazu v situacích, kdy mohéry a šupiny stejně intenzivní odraz stabilněji podrží; v rovinatém terénu se z Nanogripu odrazím i v těchto komplikovaných klimatických podmínkách spolehlivě. V suchém mrazu je jejich výkonnost za mě i dámskou testérku bez výhrad, stejně tak v jakémkoli teplejším počasí: doslova se utvrzujeme ve stále silnějším dojmu (platí u pánské i dámské lyže), že čím teplejší a měkčí podmínky, tím se stává jízda na Nanogripech příjemnější, jistější. Z toho mi vyplývá, že zájemce o Nanogripy se nemusí bát vybrat si vůči svým tělesným parametrům raději o něco měkčí lyže než naopak příliš tvrdé; bude to moudrá volba, jíž by neměl litovat.

Slunce – stín

Už z předchozích generací privátně testovaných nanogripových lyží si pamatuju fenomén, že nanoskluznice v extrémnějších podmínkách rády přehánějí své reakce. Jedna z takových doslova prekérních situací se objevuje zjara při frekventovaném střídání krátkých ploch sněhu stabilně vystavených slunci a stínu – podobné úseky například řídce porostlého lesa v ostrém slunečním svitu mohou být na sensitivně reakčních nanoskluznicích (skluznice zkrátka funguje!) v klesáních, kdy se lyže setrvačně rozjede, strastiplným zážitkem plným náhlých brzd a okamžitých rozjetí. V každém případě pomůže opět (v závislosti na teplotních podmínkách i významně) aplikace tekuté Anti Ice vrstvy.

Jarní jistota

Zejména v jarním období, kdy už tak frekventovaně či vůbec nesněží, bývají ve vysokých tuzemských lesích stopy plné starého opadaného jehličí. Zde se projeví velkorysost hladkého nanogripového povrchu – s jarním jehličím si Nanogripy poradí nejlíp ze všech typů lyží. Konvenční běžky namazané stoupacím voskem se beznadějně zalepí jehličím a končí službu, na napadaném jehličí fatálně drhne i naprostá většina mohérových vložek – tento povrch jehličí nesnáší. Šupiny jej projíždí relativně nekomplikovaně, nanogripový hladký povrch však nejlíp – asi všechny typy skluznic nános starého jehličí ve stopě zbrzdí ve skluzu, nanogripové nejmíň. Nejde o pouhou subjektivní názorologii, testoval jsem průjezd stejným jehličnatým úsekem se všemi modely, včetně testu dojezdového. Nanogripy klouzaly skrz jehličí nejlíp a nejdál.

Ostatně, Nanogripy jako kdyby milovaly jaro! Čím teplejší, vlhčí a firnovatější sněhy, tím bývá výkonnost těchto lyží důraznější a vyjížďka na nich sebejistější a pohodlnější. Pokud by měla existovat soutěž o Jarního krále mezi rekreačními běžeckými lyžemi, nanogripové Peltoneny by byly přinejmenším jistými finalisty.

Univerzální kompromis

Dobře víme, že Nanogrip nikdy nebude podávat optimální výkon oproti (na konkrétní podmínky zdařile namazaným) klasickým běžkám; nemůže – zcela logicky. Týká se stoupací mázy i skluzného parafínu. Kdyby nikde jinde, své limity budou mít tyto lyže nutně v délce skluzu, jelikož nanogripová skluznice na sníh reaguje v celé své délce. To však ani není jejich ambicí. Naopak, má-li být cílem (a já vím, že je!) jejich co nejširší univerzálnost, pak právě zde Peltonen Nanogrip Facile mezi mnohou konkurencí vyniká svým kompromisním, přívětivým komfortem pohodového lyžování v široké škále podmínek – zejména těch standardních, neextrémních. To celé umocněno aspektem doslovné nepotřeby mazat.

Možná nejvýmluvnější symboliku bezúdržbových Nanogripů lze spatřit v terénu na sněhu – a my toho býváme svědky v průběhu sezóny v bezpočtu případů: kohokoli jsme na nanogripových běžkách Peltonenu libovolné generace i modelové řady potkali a dali se s ním do řeči, šlo vesměs o vysmáté lyžaře, spokojené ze své volby a spontánně nám doporučující Nanogripy si pořídit. Má si lyžařský brand přát něco víc?

Text: Tom Řepík